Zlato včera, dnes a zítra

RNDr. Petr Morávek

Zlato se vrátilo do kategorie investičních jistot: jeho cena roste, česká média poskytují finanční analýzy, sledují panikaření trhu a podávají informace občanům, jak a kam uložit svoje zlaté nákupy. Co však nepodávají, jsou informace o primárních zdrojích zlata, schopných každoročně zajistit jeho spotřebu. Světová těžba zlata posledního desetiletí prochází výraznou diverzifikací a její objem stačí stěží zajistit spotřebu klenotníků. Řada států Evropské unie zlato těží a zkoumá jeho ložiska, Česká republika činí výjimku –přestože její surovinové zdroje s obsahem téměř 400 t zlata patří v Evropě k nejvýznamnějším. Často deklarovaný požadavek zachování surovinových zdrojů pro budoucí generace se vzhledem k objemu domácí spotřeby zlata jeví jako zástupný, bohatě naplněný. Vysoká cena zlata umožňuje aplikaci těžebních a zpracovatelských metod šetrných k životnímu prostředí. Využívání domácí surovinové základny by vedle příspěvku k zaměstnanosti regionů mohlo přinést nemalé finanční zdroje pro obce a stát a přispět k rozvoji zlatnictví z domácích zdrojů.

Obr. 1: Cena zlata v USD/tr.oz. 1900-2010. (zdroj: World Gold Council)

Obr. 2: Cena zlata v kupní síle USD/tr.oz. 1900-2009. 100 = kupní síla USD v roce 1900 (zdroj: Bullion Vault)

Obr. 3: Roční produkce zlata 1900-2007. (zdroj: Goldsheet Mining Directory)

Obr. 4: Porovnání kumulativní produkce zlata v uncích (1) s růstem populace (2) a produkcí zlata/hlavu (3) v období 1835 – 2005. (zdroj: Goldsheet Mining Directory)

Cena zlata v posledním období osciluje mezi 1600 a 1900 USD za troyskou unci, což odpovídá 900 – 1100 Kč/g. Láme tak všechny kvalifikované předpovědi a aktivizuje nejen velké investory, ale i drobné střadatele, kteří se obávají o znehodnocování svých úspor - pokud nějaké mají. Odečteme-li její výkyvy „panikařením trhu“ posledních měsíců, ve skutečnosti se nic tak mimořádného neděje: po oproštění vazby zlata na americký dolar koncem roku 1971 se jeho cena vrátila do tržních vztahů a výsledkem je současný stav. Skutečnou hodnotu zlata na rozdíl od jeho ceny vyjádřené v USD/tr.oz. (obr. 1) však představuje cena vztažená ke kupní síle USD (obr. 2). Průběh křivek obou grafů vývoje ceny zlata po celé 20. století je zcela odlišný - desetinásobky zhodnocení zlata počátkem 21. století se tedy nekonají. Přesto ale hodnota zlata v posledním desetiletí zaznamenává podstatný růst a zlato tak zůstává jednou z mála investičních jistot.

„Hlad po zlatě“ je častým tématem našich médií, která podávají informace o aktuální ceně zlata, jejím každodenním kolísání a dlouhodobém výhledu, uveřejňují analýzy finančních expertů, hledají důvody současného panikaření trhu a podávají návody občanům, kam a jak spolehlivě uložit svoje investiční zlaté nákupy – tedy pokud na ně mají. Návrat ke zlatu jako investiční hodnotě započal v souvislosti s finanční krizí euroatlantické oblasti již před několika roky, v posledních měsících však nabral nepředvídané obrátky – Thomas Chaize píše o začátku „terra incognita“ [1]. V příspěvcích našich médií o zlatu však něco důležitého chybí – informace o dostupnosti primárních zdrojů zlata, schopných průběžně saturovat jeho každoroční spotřebu. Toto zlato není uložené ve slitcích v trezorech centrálních bank nebo meziskladech komerčních společností, ale je v rozptýleném stavu obsaženo v podzemí zlatých ložisek. Zásoby zlata v depozitech centrálních bank (v celém světě něco přes 30 000 t) by sice mohly postačit na krytí jeho spotřeby na něco přes osm roků, které banky by však dnes zlato prodávaly, spíše ho nakupují. Pro zajištění dlouhodobé spotřeby lidstva je zlato získávané těžbou jeho surovinových zdrojů (obr. 3).

V této souvislosti občas čteme o „drancování nerostného bohatství“ nebo o potřebě „uchování zlata v podzemí pro budoucí generace“. Analytické informace ze spolehlivých pramenů, jakými bezesporu jsou USGS, World Gold Council aj. však ukazují na odborně nepodložený a populistický charakter těchto šířených zpráv:

• vzrůst světové těžby zlata po celé 20. století až na současných 2 300 – 2 500 t/rok je v souladu s růstem populace (obr. 4), takže při přepočtu produkce zlata na hlavu obyvatel (cca 24 g) se po větší část tohoto období téměř nic nezměnilo, v posledních desetiletích naopak dochází k mírnému poklesu;
• geologický průzkum surovinových zdrojů zlata, prováděný v počátečních letech 21. století, dokázal průběžně nahrazovat úbytky způsobené těžbou, takže celkové množství ověřených zásob s obsahem cca 47 000 t zlata se téměř nemění (obr. 5). Vedle těchto ověřených zásob jsou evidovány další prognózní zdroje v množství cca 66 000 t zlata, které spolu s ověřenými zásobami jsou schopné zajistit těžbu zlata na dobu nejméně dvou budoucích generací. A vzhledem k vysokým cenám zlata průzkum jeho nových ložisek nabývá v posledních letech v mnoha zemích na intenzitě.

Světová těžba zlata v posledním desetiletí prochází výraznou diverzifikací, zejména v souvislosti s podstatným snižováním produkce v Jihoafrické republice, která po celé 20. století bezpečně zajímala vedoucí pozici ve světovém žebříčku s ročním ziskem až 1 000 t žlutého kovu (obr. 6). Hloubka dolů až přes 3 km a obtížné technické podmínky tamní těžby jsou toho příčinou. Do čela světových producentů zlata se v posledních letech dostala Čína (345 t v roce 2010), následovaná řadou zemí produkujících přes 100 t/rok: USA, Austrálie, JAR, Rusko, Indonézie, Kanada (obr. 7). Je zajímavou skutečností, že přes výrazný růst ceny zlata posledních let jeho světová těžba od roku 2001 v podstatě stagnuje.

Obr. 5: Těžba a zásoby zlata v kt 1998 – 2007. (zdroj: USGS)

Obr. 6 a 7: Světová produkce zlata 1970 a 2008. (zdroj: Goldsheet Mining Directory)

Obr. 8: Zdroje a světová spotřeba zlata podle komodit 2004 – 2008. (zdroj: Gold Fields Mineral Services)

Další skutečností je, že současná roční produkce zlata získávaného těžební činností (od roku 2005 cca 2 400 t) zdaleka nepostačuje krýt jeho celkovou spotřebu (v letech 2005 – 2010 v rozmezí 3 409 – 3 970 t). Zlato z dolů stačí stěží zajistit roční spotřebu klenotníků (v průměru 2 436 t), další zlato pro použití v průmyslu (493 t) a investicích (670 t) je získáváno recyklací (28 %) a odprodejem centrálních bank (12 %) – obr. 8. V posledním období však centrální banky zlato spíše nakupují, stejně jako řada drobných investorů. Všechny tyto skutečnosti naznačují, že přebytek zlata na světových trzích se v budoucích letech konat nebude a jeho cena bude přes krátkodobé kolísání spíše dál stoupat – což ostatně očekává většina finančních analytiků.

Podívejme se nyní, jak to se zlatem vypadá u nás doma, v České republice. Jedním slovem – žalostně. V roce 1998, kdy cena zlata byla na úrovni dlouhodobého minima (pod 300 USD/tr.oz.), Česká národní banka prodala převážnou část svého zlatého pokladu – 56 t zlata ve slitcích a z části i historicky cenných mincích [3]; ve srovnání s dnešní cenou zlata tak nejen ČNB, ale my všichni jsme prodělali okolo 30 miliard Kč. Z tohoto hlediska současné snahy politiků o vyrovnávání státního dluhu uspořením několika stamilionů či miliard ve zdravotnictví, dopravě či jinde vyznívají dosti úsměvně. Pro porovnání: v souvislosti s problematikou kontroverzního „ekotendru“ z původní částky přes 100 miliard Kč zůstaly ve hře nabídky okolo 60 miliard – David Ondráčka, ředitel české pobočky Transparency International, však jako reálnou částku uvádí 20 – 25 miliard a rozdíl cca 35 miliard považuje za největší jednorázový korupční tunel v dějinách ČR [4]. Toto číslo je velmi blízké ztrátě ČNB z odprodeje zlatého pokladu v roce 1998! ČNB tehdy neprojevila prozíravost – současným depozitem 12,7 t zlata zaujímá 65. místo v žebříčku 114 sledovaných států, daleko za depozity centrálních bank evropských států obdobné velikosti: Nizozemsko 615,5 t; Portugalsko 421,6 t; Belgie 227 t; Polsko 102,9 t; Rakousko 79,9 t atd. [3].

Na přelomu století zaznělo v jednom pořadu ČT 2: „Jen málo zemí považuje nález zlata za katastrofu.“ Z pohledu logiky se tento příměr zdá téměř nepochopitelný, jenže v posledních patnácti letech byl (a dosud stále je) doslova platný a orgány našeho státu aplikovaný. Usnesení české vlády č. 516 z 26. května 1999, které deklarovalo nezájem státu na průzkumu a případné těžbě zlata z našich ložisek, legalizovalo naši „antizlatou“ historii. Zlato se dnes v České republice netěží, poslední ingoty českého zlata byly odlévány v 60. letech minulého století při těžbě v Jílovém u Prahy. Současná domácí spotřeba zlata je známa pouze v klenotnictví (podle údajů Puncovního úřadu cca 3,5 t/rok), spotřeba v průmyslu a investiční povahy není evidovaná - v porovnání s dostupnými údaji z 90. let minulého století (kdy příslušná evidence ještě existovala), současnou domácí spotřebu zlata můžeme odhadovat na cca 5 t/rok. Je zajišťována jednak dovozem – v letech 2001 – 2009 v množství 1,288 – 8,828 t, v průměru 2,977 t [5], jednak recyklací (množství takto získávaného zlata není dnes evidované, podle údajů Safiny a.s. z 90. let minulého století činila 2 – 2,5 t /rok).

Český statistický úřad však v letech 2001 – 2008 každoročně uvádí vývoz 4 – 6 t zlata [5], nejprve do Německa, později do Švýcarska, v roce 2009 dokonce 10,7 t – toto zlato je jaksi navíc, jeho původ je nejasný a bývá předmětem občasných spekulací.

Obr. 9: Mapa registrovaných ložisek a zdrojů zlata ČR 2010 (zdroj: ČGS-Geofond).

Obr. 10: Svatoprokopská dukátová medaile, ražená v roce 1928 k 10. výročí vzniku Československé republiky.

Příznivější pohled na zlato u nás doma poskytuje přehled jeho evidovaných ložisek a ostatních zdrojů [5] (obr. 9). Téměř 400 t zlata, zjištěných geologickým průzkumem našich ložisek, který v 80. a 90. letech minulého století realizoval s.p. Geoindustria Praha, řadí náš stát mezi nejvýznamnější surovinové zdroje zlata v Evropě. Jenom pro připomenutí: Mokrsko-západ a východ 120 t zlata, Kašperské Hory 122 t (plus 40 000 t W), Petráčkova hora 32 t. I další oblasti, kterým v posledním období nebyla věnována průzkumná pozornost, mohou přinést zajímavé výsledky – např. nejvýznamnější těžené ložisko ve 20. století Roudný může ve svých zbytkových zásobách obsahovat více zlata, než bylo dosud získáno.

Evidované zásoby a prognózní zdroje zlata v ČR při současných cenách zlata představují potenciální hodnotu téměř 400 miliard Kč [2]. Zatímco řada evropských států zlatá ložiska těží (Švédsko, Finsko, Španělsko, Řecko, Bulharsko i Slovensko) a průzkumné práce k jejich ověřování jsou podporovány státem, ČR svoje surovinové zdroje zlata nevyužívá a v období posledních patnácti roků ani neumožňuje jejich další průzkum a ověřování. Důvodem jsou neřešené střety zájmů s ochranou životního prostředí a klauzule státní surovinové politiky „ponechání zlata pro budoucí generace“. Pokud jde o střety zájmů s ochranou životního prostředí, výrazný růst ceny zlata spolu s vývojem technologií umožňují používání finančně náročných těžebních a zpracovatelských procesů, šetrných k přírodě a životnímu prostředí. Musí ale být zájem o jejich řešení, dosud však kraluje negativní ekologistický monolog. Lidé ve Španělsku, Švédsku, Finsku, Portugalsku a třeba i na Novém Zélandu také chtějí žít ve zdravém životním prostředí, a současná těžba zlata jim to neznemožňuje. A pokud jde o ponechání zlata pro budoucí generace? Vzhledem k jeho současné spotřebě v ČR dnes evidované surovinové zdroje tento jistě oprávněný požadavek mnohonásobně zajišťují.

Záporný postoj ČR k využívání domácí surovinové základny zlata je z hlediska evropských států výjimečný: dokumenty Evropské unie posledních let zdůrazňují využívání domácích surovinových zdrojů pro zajištění energetické a surovinové bezpečnosti členských států. Samozřejmou podmínkou je používání nejlepších dostupných technologií pro zajištění bezpečnosti těžebních provozů a minimalizace dopadů na životní prostředí. Odborné analýzy, které má k dispozici Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, jednoznačně ukazují na ekonomickou výhodnost využívání naší surovinové základny zlata. Umožnilo by rozvoj zlatnictví z domácí suroviny a vedle příspěvku k zaměstnanosti v příslušných regionech by mohlo dlouhodobě zajistit nezanedbatelné daňové příjmy pro dotčené obce i stát – a v případě státní účasti i podíl na dosahovaných ziscích investorů, jak je to ve světě obvyklé. Česká mincovna by mohla razit příležitostné pamětní dukátové medaile s textem „Jsem ražen z českého kovu“ – třeba při stém výročí vzniku samostatného státu, obdobně jako tomu bylo v 10. výročí vzniku ČSR při ražbě Svatoprokopských dukátových medailí ze zlata těženého dolem Roudný (obr. 10). A trezor ČNB by mohl být postupně doplňován zlatými ingoty s vyraženým emblémem „Czech Gold“.

Použité podklady a literatura:

1. [1] CHAIZE, T. World Gold Production. Energy and Mining, Newsletter, 2010.
2. [2] MORÁVEK, P. – VANĚČEK, M. Vyhodnocení významu zdrojů zlatých rud v ČR v současných ekonomických podmínkách. MS Česká asociace ložiskových geologů, Praha, 2010.
[3] MOTL, S. Kam zmizel zlatý poklad republiky. Rybka Publishers, Praha, 2007.
4. [4] ONDRÁČKA, D. Čelíme procesu rozkladu státu. Lidové noviny, Praha, 2011/40, str. 1, 17 – 18.
5. [5] STARÝ, J. et al. Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny 2010. Česká geologická služba-Geofond , Praha, 2011, str. 412 – 418.